Problém více vakcín (kliknutím otevřete)

Problém hliníku (kliknutím otevřete)

V roce 1981 americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) povolil vakcínu proti hepatitidě B pocházející z plazmy, která obsahovala antigeny odebrané infikovaným jedincům. Tato vakcína byla později stažena z trhu, protože stejně jako všechny vakcíny vyrobené z lidské krve byla schopna přenášet nežádoucí a potenciálně nebezpečné viry. V roce 1986 byla schválena první ze série geneticky modifikovaných (rekombinantních DNA) vakcín.
Četné studie zkoumaly pravděpodobnost, že ti, kteří dostali vakcínu získanou z plazmy, mohli také dostat nežádoucí viry, zejména HIV, předchůdce AIDS.^(1-2) Kromě toho byly klinické studie k potvrzení bezpečnosti současné vakcíny proti hepatitidě B provedeny pouze na 147 zdravých dětech monitorovaných po dobu pouhých 5 dnů po podání.⁽³⁾ Toto není dostatečně velký vzorek ani dostatečně dlouhé období pro stanovení skutečného výskytu nežádoucích účinků. Výrobní společnosti samy připustily, že „široké používání vakcíny by mohlo vést ke vzniku nežádoucích účinků, které nebyly pozorovány v klinických studiích“.⁽⁴⁾
Dokonce i dospělí jedinci byli sledováni pouze pět dní po očkování a přesto byly stále hlášeny systémové účinky jako artralgie, myalgie, parestézie, bolesti zad a krku, lymfadenopatie, bolest hlavy, horečka, malátnost, zimnice, zvracení. bolest, infekce horních cest dýchacích, bolest ucha a hypotenze.⁽⁵⁾
Navzdory oficiálním technickým listům a dalším dokumentům, které se šíří⁽⁶⁾ vakcína proti hepatitidě B, mají tendenci minimalizovat nebo popírat závažné nežádoucí reakce, četné studie publikované v lékařských a vědeckých časopisech po celém světě a zprávy zasílané VAERS⁽⁷⁾ potvrdit různé patologie v důsledku očkování. Některé z těchto studií jsou shrnuty níže.

Artritida

V roce 1990, brzy po zavedení vakcíny proti hepatitidě B, British Medical Journal zdokumentoval souvislost mezi vakcínou a polyartritidou, bolestivým zánětem pěti nebo více kloubů.⁽⁸⁾ Ve stejném roce Journal of Rheumatology zveřejnil článek o reaktivní artritidě po očkování proti hepatitidě B.⁽⁹⁾

V roce 1994 zveřejnil British Journal of Rheumatology data dokumentující revmatoidní artritidu po očkování⁽¹⁰⁾ a BMJ zveřejnily tři další zprávy potvrzující souvislost mezi vakcínou a reaktivní artritidou.^(11-12) V roce 1995 byly ve Scandinavian Journal of Rheumatology publikovány dvě studie potvrzující případy postvakcinační artritidy.^(13-14) a tentýž rok Irish Medical Journal zdokumentoval souvislost s artropatií.⁽¹⁵⁾ V roce 1997 zveřejnil British Journal of Rheumatology dvě další studie dokumentující několik případů zánětlivé polyartritidy po očkování^(16-17) a v roce 1998 Journal of Rheumatology znovu potvrdil revmatoidní artritidu.⁽¹⁸⁾ V tomto roce také francouzský časopis Revue de Médecine Interne publikoval studii o Stillově nemoci s nástupem v dospělosti – vzácném a bolestivém typu artritidy – po očkování proti hepatitidě A a B.⁽¹⁹⁾ V roce 1999 revmatologie zdokumentovala revmatologické poruchy po očkování⁽²⁰⁾ a v roce 2000 American College of Rheumatology zveřejnila výzkum v recenzovaném časopise Arthritis & Rheumatology, který dokumentoval Sjogrenův syndrom – vzácnou formu chronické artritidy – po očkování proti hepatitidě B.⁽²¹⁾

Autoimunitní a neurologická onemocnění včetně roztroušené sklerózy

V roce 1983 publikoval New England Journal of Medicine studii prokazující nástup polyneuropatie – současná porucha mnoha nervů – po očkování proti hepatitidě B.⁽²²⁾ V roce 1988 American Journal of Epidemiology ohlásil četné „neurologické nežádoucí příhody“ po vakcíně včetně četných případů Guillain-Barrého syndromu, lumbální radikulopatie, neuropatie brachiálního plexu, oční neuritidy a transverzální myelitidy.⁽²³⁾ Ve stejném roce časopis Archives of Internal Medicine dokumentoval myasthenia gravis - závažné chronické autoimunitní neuromuskulární onemocnění - znovu po očkování proti hepatitidě B.⁽²⁴⁾
V roce 1991 Lancet zveřejnil zprávu dokumentující demyelinizaci centrálního nervového systému po vakcíně⁽²⁵⁾ a v roce 1992 Nephron zveřejnil údaje spojující očkování se systémovým lupus erythematodes, chronickým autoimunitním onemocněním, které postihuje více orgánů.⁽²⁶⁾ V roce 1992 také časopis Clinical Infectious Diseases zveřejnil studii spojující Evansův syndrom - vzácné autoimunitní a krevní onemocnění s vysokou úmrtností - s vakcínou.⁽²⁷⁾ a francouzský časopis Thérapie publikoval studii o „periferní obličejové paralýze“ opět po podání léku.⁽²⁸⁾ Infectious Disease News navíc zveřejnila zprávu uvádějící četné případy neurologického poškození připomínajícího roztroušenou sklerózu⁽²⁹⁾ a v roce 1993 vyšel v Journal of Hepatology článek o transverzální myelitidě – zánětu míchy – po očkování proti hepatitidě B.⁽³⁰⁾ Ve stejném roce francouzské noviny La Nouvelle Presse Médicale zveřejnily údaje potvrzující postvakcinační "akutní myelitidu"⁽³¹⁾ a Klinické infekční choroby dokumentovaly „klasickou roztroušenou sklerózu“.⁽³²⁾ V roce 1994 Archives of Pediatrics and Adolescent Medicine zveřejnil údaje spojující lupus s vakcínou⁽³³⁾ a časopis Acta Neurologica Scandinavica zveřejnily zprávu o akutní cerebelární ataxii – těžké ztrátě rovnováhy a motorické koordinace – po příslušném očkování.⁽³⁴⁾

V roce 1995 byla demyelinizace centrálního nervového systému popsána v Journal of Neurology, Neurosurgery and Psychiatry⁽³⁵⁾ a v American Journal of Neuroradiology myelitis. Autoři posledně jmenované studie poznamenali, že nežádoucí účinky této povahy mohou být podhodnoceny, protože příznaky jsou pozdní.⁽³⁶⁾ V roce 1996 Nephron i francouzský časopis Annales de Dermatologie et de Vénéréologie publikovaly studie potvrzující korelaci mezi lupus erythematodes a vakcínou proti hepatitidě B.^(37-38) Ve stejném roce zveřejnil Journal of Hepatology zprávu o souvislosti s leukoencefalitidou, zánětem bílé hmoty mozku.⁽³⁹⁾ V roce 1996 New England Journal of Medicine zdokumentoval postvakcinační kryoglobulinémii, vzácné autoimunitní onemocnění, které zhoršuje oběh, způsobuje krvácení a další problémy.⁽⁴⁰⁾
Autoimunita vyvolaná vakcínou byla certifikována v Journal of Autoimmunity⁽⁴¹⁾ a v roce 1997 Indian Journal of Pediatrics zveřejnil studii spojující Guillain-Barré syndrom, autoimunitní onemocnění, které způsobuje poškození nervů, svalovou slabost a paralýzu, s vakcínou.⁽⁴²⁾ Ve stejném roce Journal of Korean Medical Science dokumentoval akutní myelitidu⁽⁴³⁾ a také se objevila souvislost s „neuropatií mentálních nervů“.⁽⁴⁴⁾

V časopise JAMA se pak objevila data o 46 lidech – většinou o ženách –, kteří přišli o vlasy po očkování proti hepatitidě B.⁽⁴⁵⁾
V roce 1998 byl u očkovaných osob dokumentován lupus erythematodes i trombocytopenie⁽⁴⁶⁾ a v roce 1999 více alopecie v American Journal of Gastroenterology.⁽⁴⁷⁾ Ve stejném roce Autoimunita dokumentovala demyelinizační polyneuropatii, zatímco Neurologie zveřejnila údaje spojující roztroušenou sklerózu a encefalitidu s vakcínou.^(48-49) Také v roce 1999, La Nouvelle Presse Médicale napsal o postvakcinační cervikální myelitidě⁽⁵⁰⁾ a v roce 2000 byla roztroušená skleróza diskutována v neurologii.⁽⁵¹⁾ Také v roce 2000 psal Journal of the Medical Association of Thailand o Guillain-Barrého syndromu po rekombinantní DNA vakcíně proti hepatitidě B⁽⁵²⁾ a v roce 2001 Klinická infekční onemocnění dokumentovala leukoencefalitidu.⁽⁵³⁾ V roce 2004 Neurology zveřejnila studii ukazující souvislost mezi vakcínou a statisticky významným rizikem roztroušené sklerózy;⁽⁵⁴⁾ v roce 2006 Čínský lékařský časopis také zdokumentoval roztroušenou sklerózu.⁽⁵⁵⁾ V roce 2008 vydala Neurologie dvě studie ukazující statisticky významnou korelaci mezi očkováním proti hepatitidě B u dětí a rozvojem dětské roztroušené sklerózy (demyelinizace centrálního nervového systému) o více než tři roky později.^(56-57)

Smyslové postižení

Četné lékařské a vědecké publikace dokumentovaly poruchy zraku a sluchu po očkování proti hepatitidě B. Například v roce 1987 The Lancet publikoval práci o uveitidě – zánětu vnitřní výstelky oka, který často vede ke slepotě – po očkování.⁽⁵⁸⁾ V roce 1993 se opět v The Lancet objevily další údaje dokumentující ztrátu zraku a eozinofilii – alergické onemocnění krve – opět po očkování.⁽⁵⁹⁾ V roce 1994 Optometry and Vision Science zdokumentovala postvakcinační zánět zrakového nervu⁽⁵⁰⁾ a v roce 1995 byla v Archivech oftalmologie diskutována epiteliopatie - vzácná oční porucha, která způsobuje zhoršení vidění.⁽⁶¹⁾ V roce 1996 The Lancet zveřejnil zprávu dokumentující „okluzi centrální retinální žíly“ po vakcíně,⁽⁶²⁾ zatímco v American Journal of Ophthalmology byl zmíněn syndrom bilaterálních bílých skvrn - který způsobuje ztrátu zraku v obou očích.⁽⁶³⁾ Také v roce 1996 La Nouvelle Presse Médicale dokumentoval neuropapilitidu - zánět a zhoršení zrakového nervu - po vakcíně⁽⁶⁴⁾ a další francouzský časopis Annales d'Otolaryngologie et de Chirurgie Cervico-Faciale zmínil ztrátu sluchu.⁽⁶⁵⁾ V roce 1997 pak La Nouvelle Presse Médicale publikoval dvě různé studie dokumentující závažné případy okluze centrální retinální žíly po očkování.^(66-67) Ve stejném roce nefrologická dialyzační transplantace potvrdila vznik zánětu zrakového nervu po očkování⁽⁶⁸⁾ a International Oftalmology certifikované „oční komplikace“ u očkovaných subjektů.⁽⁶⁹⁾ Také v roce 1997 Annals of the New York Academy of Sciences a mezinárodní časopis Auris, Nasus, Larynx zaznamenaly postvakcinační ztrátu sluchu,^(70-71) zatímco v roce 1998 publikoval Journal of French Ophthalmology údaje o epiteliopatii.⁽⁷²⁾ V roce 1999 BMJ potvrdil zánět zrakového nervu po očkování proti hepatitidě B⁽⁷³⁾ a Acta Ophthalmologica Scandinavica papilledema - otok terče zrakového nervu.⁽⁷⁴⁾ V roce 2001 německý časopis Klinische Monatsblätter Für Augenheilkunde také potvrdil postvakcinační zánět zrakového nervu.⁽⁷⁵⁾

Nemoci krve

V roce 1990, brzy po masovém uvedení vakcíny proti hepatitidě B na trh, BMJ dokumentoval vaskulitidu, zánět krevních cév, po podání léku.⁽⁷⁶⁾ V roce 1993 to potvrdil anglický časopis Thorax⁽⁷⁷⁾ a The Lancet zveřejnili studii o eozinofilii, alergickém onemocnění krve, opět po očkování.⁽⁷⁸⁾ V letech 1994 a 1995 The Lancet také zdokumentoval trombocytopenii - závažné onemocnění, které způsobuje nadměrné krvácení, modřiny a problémy se srážlivostí.^(79-80) V roce 1998 byl potvrzen nástup trombocytopenie u mnoha nedávno očkovaných pacientů⁽⁸¹⁾ také z Scandinavian Journal of Infectious Diseases potvrzena a Archives of Disease in Children publikoval údaje potvrzující toto onemocnění jako nežádoucí účinek vakcíny.⁽⁸²⁾ V roce 1999 European Journal of Pediatrics znovu potvrdil trombocytopenii po vakcínách proti hepatitidě B a MMR⁽⁸³⁾ a téhož roku Journal of Rheumatology zveřejnil dvě důležité studie, z nichž první prokázala korelaci mezi vakcínou a vaskulitidou⁽⁸⁴⁾ a druhá erytermalgie, cévní křeče v rukou a nohou, které způsobují bolest a pálení.⁽⁸⁵⁾ Klinická a experimentální revmatologie studovala v roce 2000 případy polyarthritis nodosa⁽⁸⁶⁾ - vzácný, systémový, nekrotizující (buňky poškozující) typ vaskulitidy - a British Journal of Hematology dokumentoval těžkou pancytopenii - nebezpečné snížení počtu červených krvinek.⁽⁸⁷⁾ V roce 2001 zveřejnil Journal of Rheumatology další údaje potvrzující možnost vaskulitidy po rekombinantní vakcíně proti hepatitidě B⁽⁸⁸⁾ a italský časopis Haematologica potvrdily trombocytopenii jako nežádoucí příhodu.⁽⁸⁹⁾

Kožní choroby

V roce 1989 New England Journal of Medicine dokumentoval erythema nodosum – bolestivý zánět kůže s měkkými hrbolky – po očkování proti hepatitidě B.⁽⁹⁰⁾ V roce 1993 Journal of Rheumatology informoval o případech erythema nodosum a Takayasu artritidy – vzácné formy vaskulitidy.⁽⁹¹⁾ Ve stejném roce švédský časopis Acta Dermato-Venereologica psal o lichen ruber planus po očkování⁽⁹²⁾ - svědivá vyrážka na kůži charakterizovaná hustými, tvrdými lézemi blízko sebe, které připomínají řasy nebo houby rostoucí na kamenech. V roce 1994 zdokumentoval Dermatologický archiv také lichen planus po očkování⁽⁹³⁾ a dětská dermatologie prokázala souvislost s erythema multiforme.⁽⁹⁴⁾ V roce 1997 potvrdil Australasian Journal of Dermatology „lichenoidní reakci“ (lichen planus) po vakcíně.⁽⁹⁵⁾ a Journal of the American Academy of Dermatology psali o anethodermii⁽⁹⁶⁾ - lokalizované zvrásnění, ztráta elasticity a atrofie kůže - po očkování. V roce 1998 zveřejnil British Journal of Dermatology dvě studie dokumentující postvakcinační kožní onemocnění: jedna byla na lichen planus⁽⁹⁷⁾ a druhý na kopřivku a angioedém,⁽⁹⁸⁾ patologie alergického původu charakterizované pálením, štípáním a bolestivým otokem. V roce 1999 byl lichen planus zmíněn také v International Journal of Dermatology⁽⁹⁹⁾ a v roce 2000 byla v Clinical and Experimental Dermatology publikována data potvrzující postvakcinační erythema multiforme.⁽¹⁰⁰⁾ Ve stejném roce Nepal Journal of Dermatology opět psal o lichen planus po očkování proti hepatitidě B⁽¹⁰¹⁾ v roce 2001 se zmínka objevila v Journal of the American Academy of Dermatology⁽¹⁰²⁾ zatímco dětská dermatologie hovořila o lichenoidní erupci.⁽¹⁰³⁾

Diabetes onemocnění jater a ledvin

V roce 1994 Lancet zdokumentoval dysfunkci jater po očkování proti hepatitidě B⁽¹⁰⁴⁾ a v roce 1995 Clinical Nephrology publikoval studii o nefrotickém syndromu – poškození ledvin – opět po očkování.(105) V roce 1996 New Zealand Medical Journal zveřejnil dva dokumenty, které korelovaly antihepatitidu B s epidemiemi inzulín-dependentního diabetes mellitus (IDDM). Autoři zjistili, že během tří let po nově zavedené a velmi rozsáhlé masové očkovací kampani došlo k 60% nárůstu případů IDDM.^(106-107) V roce 1997 Intensive Care Medicine psalo o zánětu jater a akutním respiračním onemocnění po očkování (108). V roce 2000 potvrdila dětská nefrologie možnost trpět nefrotickým syndromem po očkování.⁽¹⁰⁹⁾ Další publikace také dokumentovaly nežádoucí účinky této vakcíny.^{(110-111-112-113-114-115-116-117-118-119)}

Francie vyřadila antihepatitidu B z očkovacího kalendáře dětí

V červenci 1998 podalo přibližně 15.000 XNUMX francouzských občanů patřících k patnácti sdružením žalobu na francouzskou vládu, která tvrdila, že uvedla veřejnost v omyl ohledně rizik a výhod spojených s vakcínou proti hepatitidě B. Stovky – možná tisíce – lidí prodělaly autoimunitní onemocnění a neurologické poruchy, včetně roztroušené sklerózy, po očkování.⁽¹²⁰⁾ Výsledkem bylo, že v říjnu 1998 se Francie stala první zemí, která zrušila požadavek na přijetí této vakcíny do školy.⁽¹²¹⁾

Vakcína proti hepatitidě B AIDS

V roce 1978 New York Blood Center na Manhattanu ve státě New York vstříklo homosexuálním mužům experimentální vakcínu proti hepatitidě B, kterou vyrobila společnost Merck, k jejíž přípravě byli používáni šimpanzi. Krátce poté dostali 3 dávky drogy během tří měsíců také mužští homosexuálové v San Franciscu, Los Angeles, Denveru, Chicagu a St. Louis.
V roce 1980 mělo 20 % gayů, kteří se dobrovolně zapojili do experimentu na Manhattanu, pozitivní test na HIV – nejvyšší výskyt na světě, včetně Afriky. V roce 1981 se epidemie AIDS stala oficiální. Ačkoli neexistuje žádný důkaz, že experimentální vakcína proti hepatitidě B u těchto homosexuálních dobrovolníků způsobila AIDS, není pochyb o tom, že nemoc vyvrcholila brzy po výstřelech.⁽¹²²⁾

Jak účinná je vakcína proti hepatitidě B?

Účinnost vakcíny proti hepatitidě B byla definována injekčním podáním léku subjektům, kterým byly následně měřeny specifické protilátky produkované v krvi. Tyto protilátky musí splňovat nebo překračovat určité úrovně stanovené odborníky, u kterých se předpokládá, že poskytují ochranu. Vědci tomu říkají „séroprotekce“. Podle této definice je vakcína považována za „vysoce imunogenní“, když jsou hladiny protilátek měřitelné v krátkém období po poslední dávce cyklu se třemi posilovacími dávkami.⁽¹²³⁾ Podle zpracovatelského průmyslu však není doba trvání ochranného účinku u zdravých očkovaných lidí známa. Následné studie již o pět až devět let později ukazují, že asi polovina všech očkovaných osob již nemá ochranné hladiny protilátek.^(124-125)

Například studie publikovaná v New England Journal of Medicine zjistila, že po pěti letech hladiny protilátek (o kterých se předpokládá, že souvisejí s imunitou) dramaticky poklesly nebo již nebyly zjistitelné u 42 % očkovaných. Kromě toho bylo virem infikováno 34 ze 773 subjektů (4,4 %).^(126-127) V jiné studii mělo méně než 40 % očkovaných ochranné protilátky po pěti letech.⁽¹²⁸⁾

Podobný výzkum ukázal, že 48 % očkovaných subjektů mělo nedostatečné hladiny protilátek již po čtyřech letech.⁽¹²⁹⁾ Podle WHO až „60 % dospělých ztratí během šesti až deseti let všechny měřitelné protilátky vyvolané vakcínou proti hepatitidě B“.⁽¹³⁰⁾ a lékařská literatura je plná údajů potvrzujících selhání očkování.^(131-132)