Jaká je epidemiologická historie černého kašle?

Historické údaje ukazují, že výskyt a závažnost černého kašle začaly klesat dlouho před zavedením vakcíny. Od roku 1900 do roku 1935 se úmrtnost na černý kašel ve Spojených státech a Anglii již sama o sobě snížila, a to o 79 % a 82 %.⁽¹⁾

Studie publikovaná v Journal of Pediatrics ve vztahu k údajům z Nového Skotska zjistila, že celobuněčná vakcína se zdá být účinná pouze ze 40–45 %.⁽²⁾ ačkoli oficiálně se mluví o 63-91 % a další důkazy naznačují, že imunita nebyla zachována a vnímavost k pertusi již dosáhla 95 % jen několik let po kompletní imunizaci.^(3-4)

Studie z roku 2007 odhalila, že pět let poté, co dospívající dostali posilovací vakcínu, byly hladiny protilátek proti černému kašli nižší než před přeočkováním a u 28 % subjektů nebyly zjistitelné.⁽⁵⁾ 

Problém účinnosti vakcíny je znám od roku 1993, kdy v Ohiu vypukla epidemie, kdy 82 % dětí dostalo více dávek vakcíny.⁽⁶⁾ a téhož roku v Albertě v Kanadě dostalo 62 % těch, kteří onemocněli černým kašlem, „odpovídající“ dávky vakcíny.⁽⁷⁾ V roce 1996 se totéž stalo ve Vermontu, státě s nejvyšší proočkovaností ve Spojených státech (očkováno bylo téměř 97 % všech dětí ve věku 19 až 35 měsíců) a v každém případě onemocnělo 74 % dětí.⁽⁸⁾

V Evropě to nebylo jinak, v roce 1996 došlo v Nizozemsku k epidemii a podle výzkumníků „naše výsledky jasně ukazují, že pertuse zůstává v Nizozemsku endemická, s epidemickými vrcholy, navzdory vysokému proočkovanému pokrytí“, účinnost vakcín již začala, v letech 1994 a 1995 poklesla, přestože proočkovanost byla dosud nejvyšší. Odborníci uvedli, že by mohlo dojít k „nesouladu mezi cirkulujícími a očkovacími kmeny“.⁽⁹⁾

Na Kypru vzrostla proočkovanost proti černému kašli ze 48 % v roce 1980 na 98 % v roce 2003 a došlo k velké epidemii a podle odborníků „většina případů byla u očkovaných osob“.⁽¹⁰⁾

V Izraeli se případy černého kašle mezi lety 1998 a 2004 zvýšily šestnáctinásobně, přestože „očkování proti černému kašli zůstalo v posledním desetiletí stabilní u dětí do 2 let“. Podobné situace byly pozorovány v mnoha dalších zemích, jako jsou Spojené státy, Kanada, Holandsko a Francie.⁽¹¹⁾

Problémem vakcín proti černému kašli je, že dokážou jedince ochránit před komplikacemi onemocnění, i když po omezenou dobu (2 až 5 let).^{(12 - 13)} ale nezabrání infekci a nezdá se, že by zpomalovaly oběh bakterie. Například u některých paviánů očkovaných ve studii z roku 2014 bylo zjištěno, že jsou nositeli samotné bakterie.⁽¹⁴⁾

Různé studie^(15-16) potvrdili, že kmeny černého kašle se v důsledku očkovacích kampaní mění, což umožňuje bakterii pokračovat v šíření, zejména u nových, virulentnějších kmenů, 

V roce 2015 časopis BMC Medicine⁽¹⁷⁾ zveřejnili studii, podle které jsou očkovaní lidé, i když asymptomatičtí, schopni šířit nemoc.

Velmi jasné jsou i závěry studie publikované ve Vaccine v roce 2017⁽¹⁸⁾: „Černý kašel ještě není v některých zemích pod kontrolou a... ani očkování těhotných matek nebude schopno zvládnout černý kašel“

Nyní se podívejme na pár statistik:

Trendy černého kašle ve Spojených státech

https://www.cdc.gov/pertussis/surv-reporting.html

Epidemiologie černého kašle v Itálii: Trendy onemocnění za poslední století

Zprávy o sledování a vypuknutí, Gonfiantini et al. 2014. října 9;19(40):20921. doi: 10.2807/1560-7917.es2014.19.40.20921.

Imunizace a kontrola černého kašle v Anglii a Walesu, 1957 až 2012: historický přehled

Amirthalingam G, Gupta S, Campbell H. Pertussis imunizace a kontrola v Anglii a Walesu, 1957 až 2012: historický přehled. Euro dozor. 2013;18(38):pii=20587. Dostupný online: http://www.eurosurveillance.org/ViewArticle.aspx?ArticleId=20587

Reference (kliknutím otevřete)